Tento článek vznikl v roce 2006, kdy se mi podařilo setkat se s rokycanským rodákem a pamětníkem Ing. Mayerem, jenž uchoval spoustu zajímavých dobových materiálů.
Někdy se může zdát, že vrcholná mocenská politika je obyčejným lidem vzdálena a nemá na ně přímý dopad. Opak se však často stává pravdou. Tento fakt ukazuje i na okolnosti vzniku a existence demarkační linie, která oddělovala zóny osvobozené dvěma spojeneckými armádami, americkou a sovětskou, a na určitou dobu zasáhla do života obyvatel oblastí, přes něž procházela.
Představitelé protihitlerovské koalice se o rozdělení sfér vlivu v osvobozených oblastech Evropy dohadovali ještě v plném zápalu bojů druhé světové války. O konečné podobě hraniční linie mezi spojenci bylo rozhodnuto v roce 1945 na Jaltě. Podle původní dohody měla tato linie opisovat západní hranice první Československé republiky. Historický vývoj se však ubíral jiným směrem.
Historické pozadí vzniku demarkační linie
Americká armáda, která přicházela od západu na východ, získala v postupu asi týdenní náskok na Rudé armádě, jež se pohybovala opačným směrem, a v předstihu dorazila k hranicím ČSR. Dohodou mezi americkým gen. Pattonem a jeho sovětským protějškem Antonovem bylo americkým vojskům umožněno překročit hranice ČSR a pokračovat dále na východ, ovšem jen do hraniční osy České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary.
Americkým vojákům bylo z nejvyšších míst zakázáno přijít na pomoc květnovému pražskému povstání. Sověti se nechtěli o Prahu ze strategických důvodů dělit a Američané Rusy potřebovali v boji proti Japoncům v Pacifiku.
Přišli Američané do Rokycan 6. nebo 7. května 1945?
Americká armáda byla v Plzni s nadšením přivítána 6. května 1945. Vojáci byli i přes politické dohody vysíláni dále do vnitrozemí, aby mapovali situaci německé armády. I v Rokycanech byla osvobozenecká vojska netrpělivě očekávána. Za den vstupu Američanů do Rokycan byl oficiálně označen 7. květen 1945 a za příchod Rudé armády k demarkační linii v Borku u Rokycan 9. květen 1945. S těmito daty se však neshodují vzpomínky pamětníků i dobové dokumenty, které tito lidé pečlivě uchovávají.
Podle vzpomínek pana Šmída viděl on a jeho kamarád tři americké tanky v Rokycanech již v podvečer 6. května, kdy se k městu blížily po plzeňské silnici. Jeden z nich zůstal stát na začátku města a druhé dva se vydaly dál. Po chvíli se otočily a odjely. Památník rokycanské pamětnice zase nese zajímavé věnování ruského vojína Fedoroviče, který se jí do sešitu zvěčnil v den setkání americké a sovětské armády: "11. 5. 1945, 14.30. Rokycany. V den setkání amerických a sovětských vojsk."
Setkání americké a ruské armády na demarkační linii
Je možné, že k setkání obou spojeneckých vojsk, resp. jejich průzkumných oddílů, mohlo dojít již o den dříve. Datum 9. května 1945 je však nepravděpodobné vzhledem k faktu, že tento den dorazila Rudá armáda teprve do Prahy.
Zajímavý je i osud demarkační linie, která prochází mezi Rokycany a Borkem. Američané pronikli až za ni a před příchodem Rusů ji posunuli dále na východ až ke křižovatce na východním konci obce Svojkovice (asi 4 km od nynější demarkační čáry). O tom, že se Američtí vojáci dostali až do Svojkovic, svědčí podpis amerického vojína, který byl ubytován u jedné rodiny v této obci: "The best wishes. 9. května 1945 (jeho podpis je bohužel nečitelný - pozn. aut.)."
Domek č.p. 8 na začátku Svojkovic, kde pobývali američtí vojáci před tím, než byla demarkační linie posunuta k Borku (směrem na západ k Rokycanům)
U prarodičů autorky článku pak několik dnů pobývali američtí vojáci (ve Svojkovicích č.p. 8). Podle Miloslava Kreče, kterému v té době bylo 12 let, jim obzvlášť chutnali vdolky.
Po příchodu Rudoarmějců do Svojkovic 10. května 1945 se američtí vojáci stáhli zpět na západ a byla ustavena demarkační čára, jak ji známe dnes.
Režim na demarkační linii
Jak vypadal hraniční režim na demarkační linii, která protínala Rokycanský okres a oddělovala jeho obce? Obě spojenecké armády zde vybudovaly závory, které byly střeženy jejich hlídkami. Pokud chtěl někdo "čáru" překročit, musel mít patřičné povolení, jež bylo vydáváno okresním (či obecními) úřady.
Průkaz Josefa Kreče ze Svojkovic, na které dostal razítko povolující přechod demarkační linie
Razítko umožňující přechod demarkační linie, které dostal na průkaz Josef Kreč
Pamětník pan ing. Mayer si tuto propustku psanou azbukou uschoval. Na moji otázku, zda musela být psána anglicky i rusky s úsměvem na rtech odpovídá: "Rusové kádrovali každého, kdo jel do jejich pásma. Američané ne."
Demarkační linie neměla jen oddělovat osvobozená území spojeneckých armád, ale sloužila i ke kontrole německých uprchlíků (příslušníků SS, Wermachtu, i "obyčejných" lidí). Již od počátku květnového povstání v Praze, když si Němci uvědomili svoji porážku, prchali směrem k západním hranicím ČSR v dlouhých, nekonečných, kolonách ve snaze dostat se do americké zóny.
Běženci byli kontrolováni i na vlakových stanicích - v Holoubkově Rusy a v Rokycanech Američany, a byli z nich vybírání vojáci a příslušníci SS.
Kdy se setkala americká a ruská armáda u Rokycan?
Na památku setkání vojsk na demarkační linii zde byl v roce 1999 odhalen památník a tabule s doplňujícím textem v ruském, českém a anglickém jazyce, která upozorňuje na 7. květen 1945 jako den osvobození Rokycan a na 9. květen jako den setkání obou osvobozeneckých armád.
Již v roce 1992 zde byla ze soukromé iniciativy pamětníka ing. Mayera umístěna tabule s textem, který původně nesla vzpomínková deska instalovaná těsně po skončení druhé světové války, jež byla násilně odstraněna v roce 1948. Deska pana Mayera byla v roce 1999 rovněž odstraněna.
Podle pana Mayera se umístění památníku neshoduje s původním průchodem demarkační linie, která podle něho byla asi o sto metrů dál. Minulý rok při oslavách šedesátého výročí konce druhé světové války se u demarkační linie setkali američtí i sovětští veteráni, aby si mohli podat ruce na místě, které jako první naznačovalo počátek studené války a rozdělilo oba spojenecké tábory, jež spojoval jediný cíl: zastavit šíření ničícího fašismu a Hitlera.
Autorka děkuje panu ing. Ladislavu Mayerovi za vstřícné přijetí a poskytnutí dobových materiálů.
Žádné komentáře:
Okomentovat