Díky bohu, že předpověď počasí ani tentokrát nevyšla. Slunce po celé Slavnosti svobody svítilo a nebe bylo bez mráčku – skoro letní počasí. Čekaly nás dny plné úsměvů. A pro mě ojedinělých zážitků, o nichž se mi ani ve snu nezdálo.
Pátek 6. května 2011
Bylo to právě ráno
6. května 1945, kdy se Plzeňané shromáždili na náměstí Republiky, aby přivítali americké vojáky. Nadšené tváře lidí, které můžete vidět na dobových záběrech v plzeňském Patton Memorial, netušily, že za chvíli budou ostřelovány z věže katedrály a ostatních budov.
George Pat Waters u tanku v plzeňské zoo
Kapitulace v roce 1945
A pak poslední zásah amerických vojáků, zajetí tří tisíc německých vojáků a je znovu klid. Tentokrát je již skutečně možné vychutnávat první doušky míru. Ještě téhož dne je ve
14.15 hodin podepsána bezpodmínečná kapitulace německé armády. Tímto aktem je pověřen podplukovník
Percy Perkins svým nadřízeným
plukovníkem Noblem. Generál německé armády
Georg von Majewski se nejprve podepsání kapitulace brání.
Marion Kirkham se ženou Vivian
Odmítá ji s tím, že ji nebude podepisovat pouze s podplukovníkem. Nakonec však svoji situaci pochopí a podepíše se pod následující text provizorně napsaný na kousek papíru: "
Agree to uncoditional surrender of the city and all the troops and army Hitlerien to the american army."
Charles Noble a Earl Ingram
Von Majewski poté vezme americkou "pětačtyřicítku" a střelí se do spánku. Americkým vojákům se na tváři zračí úleva po vyčerpávajících bojích a jejich úsměvy souzní s úsměvy Plzeňanů, zvláště pak mladých dívek…
Odhalení tanku v zoo
Tento významný den začínáme s americkými veterány v
zoo, kam nás doveze autobus plzeňských hokejistů, který nese symbol
Indianhead – stejně jako někdejší uniformy amerických vojáků. Pro veterány je přichystáno překvapení – bude zde
slavnostně odhalen americký tank. Proč zrovna v zoo? Tank je v části, kde jsou skály a v nich bývalé německé bunkry. Je dobře, že bude právě zde. Navíc do zoo vodí lidé své děti, třeba je napadne ukázat jim tank - tedy i trochu historie.
Marion Kirkham - Svobodná ulice
Veterány dovezou na místo odhalení jeepy. A pak už následují proslovy, během kterých veteráni stojí, ačkoli jsou pro ně připraveny židle – vojenskou hrdost, kterou nosí stále v sobě, nezapřou.
Dalším bodem programu je
pietní akt na radnici, kde se setkají
američtí a belgičtí veteráni. Trochu náročný den na projevy. Po o bědě nás čeká
pietní akt u památníku Díky Ameriko! Před tím máme asi hodinu volna v centru. Marion se svojí ženou a snachou se chtějí projít Svobodnou ulicí u Proluky a s Ingrid je tam doprovodíme. Zastavuje se s lidmi, zdraví se s nimi. A celou dobu září a usmívá se, což je pro něj tak typické.
Veteráni u pomníku Díky Ameriko!
Večerní program je zakončen slavnostním rautem v hotelu Central na náměstí. Jenže je zde trochu víc lidí, než mělo být. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Nakonec se ocitáme v malém salonku, kde je klid. Shodou okolností
sedím vedle George Pat Waterse, kterého můžu požádat o podpis do nové knihy
500 hodin k vítězství, která se ještě ten večer bude křtít na náměstí. Dávám mu také k podepsání společnou fotografii – mám ji dvakrát a on si chce jednu nechat, tak mu ji také podepíšu.
Sobota 7. května 2011
Tento den si na sebe oblékám
uniformu WAC, protože se s kamarádkou Míšou budeme motat kolem Pattonova muzea, kdyby bylo potřeba s čímkoli pomoci. Dopoledne přijíždí veteráni, lidé se s nimi opět chtějí fotit, žádají o podpisy.
George Thompson
Prohlédneme si společně camp Lucky Strike, uděláme pár fotek a pak veteráni odjíždí poobědvat do American Center. Také dnes je čeká náročný den –
setkání s veřejností a autogramiáda. Všude je pořád plno lidí, kteří si s nimi chtějí alespoň potřást rukou. Všichni je obdivujeme – ačkoli je jim hodně přes osmdesát, není na nich znát únava. Zatímco my, o několik generací mladší, toho máme už nad hlavu.
S kamarádkami
Oběd si dáváme u Mansfelda, kde mají sice na zahrádce rezervaci, ale když přicházím v uniformě ptát se na stůl, tak číšník říká, že to bylo pro nás. Nacházím kouzlo uniformy a musím se smát. Cestou potkáváme spoustu lidí, někteří mě žádají, abych se s nimi vyfotila. Je to pro mě překvapení. A pak si říkám, že až nebudou veteráni, tak to budou všichni ti lidé kolem, co oblékají dobové uniformy, opečovávají jeepy a další techniku, kteří budou „nositeli tradice“ a
vzpomínek na rok 1945.
Na náměstí Republiky
Cestou se seznámíme s velmi milou dámou, kterou doprovázíme do jednoho z kempů. Dozvídáme se, že je jí téměř devadesát let a přijela se sama podívat až z Přeštic. Vyměníme si kontakty, abychom ji mohli přijet navštívit. Několikrát nám zdůrazní, že komunisté jsou svině a pak se loučíme. Během oslav ji potkáme ještě několikrát. Obdivuhodné!
Svobodná ulice
K večeru si jdeme sednout do
Café Emily na terasu, kde hraje jazz. Lidem září tváře a věřím, že celá
atmosféra kolem je hodně podobná té, kterou zažili lidé v
květnu 1945.
Neděle 8. května 2011
Neděle je posledním oficiálním dnem oslav. Důležitým okamžikem je tradiční
Convoy of Liberty. Začíná trochu se zpožděním, ale lidé si nestěžují, čekají, aby viděli nejen vojenskou techniku, ale také veterány, kteří jedou v jeepech.
Convoy of Liberty
Pat Waters rozdává šeříky,
Earl Ingram celou dobu stojí a když mě zahlédne v davu (mám opět uniformu), tak si pošleme vzdušnou pusu. Škoda jen, že letos v konvoji chybí legenda plzeňských Slavností svobody, Eric Peterson, kterému už lékař nedovolil přiletět.
Convoy of Liberty
Odpoledne s Míšou trháme lístky v Patton Memorial. Celkem nás překvapí, kolik lidí se ještě přišlo podívat.
A večer je
párty v krásné vile u Barbary a Patricka. Ingrid mi píše, že mám také přijít. Byl to úžasný večer. Celé to vlastně má na svědomí Marion Kirkham, který chtěl předat panu Lavičkovi a jeho ženě krásný dar jako poděkování za to, jak se o ně poslední roky starali.
A pak se všichni loučíme a slibujeme si, že se zase
za rok setkáme na Slavnostech svobody. Obětí od Pata Watterse, Earla Ingrama, George Thompsona, Charlese Nobleho… O tom se mi nikdy ani nesnilo.
Pondělí 9. května 2011
Pro mě ale oslavy ještě nekončí. V pondělí vezu
Mariona, Vivian a Marilyn do Trhanova za paní Zdeňkou Sládkovou, která se po celou dobu starala o hrob Marionov bratra,
Virgila P. Kirkhama. Moje první překladatelská zkušenost.
Na návštěvě u paní Zdeňky Sládkové
Přijíždíme kolem poledne, a proto jdeme nejprve na oběd. Pak nás paní Zdeňka, která brzy oslaví osmdesáté narozeniny, zve na kávu a chodské koláče, které sama pekla.
Na návštěvě u paní Zdeňky Sládkové
Cestou zpátky se zastavíme v
Horšovském Týně, aby se mohli podívat na zámek. Malé náměstíčko se jim moc líbí.
Na návštěvě u paní Zdeňky Sládkové
Den to byl dlouhý a náročný (slunce bylo silné jako v létě) a Marion cestou v autě podřimuje.
Úterý 10. května 2011
Večer mi volá Marilyn, že potřebuje pomoct
najít své dávné přátele z Plzně, s nimiž si nějakou dobu dopisovala. Čeká nás dobrodružný večer.
Vyzvedávám ji v penzionu u pana Lavičky. Má napsané dvě ulice, ale špatně, takže mi chvíli trvá, než rozluštím, že
Tezinka je Těšínská a
Havliiova je Havlíčkova. Nicméně najdeme obě dvě.
Na první adrese nikdo neotevírá, necháváme tedy alespoň vzkaz ve schránce. Na druhé adrese nám otevře starší dáma, která je matkou jednoho ze synů, s nimiž si Marilyn dopisovala. Uf. Zavolá mu a předá Marilyn, která se s ním domluví na schůzce.
Skvělé! Mise úspěšně skončena!
